S Pajduláčkovejma bylo zas dobře

Mám je rád.

Von mně teda v životě i někdy sral jo, ale je to kámoš k pohledání. 

V rámci rehabilitace jsme se za nima vydali do Jizerek na chajdu a ikdyž jsme měli jinej plán, tak ten se dal přesunout a udělali jsme dobře. Poslední a vlastně i první sníh v domovině a až na konci února, tak to byla výzva. Lyže jsem vynechal, ale měl jsem se na to vysrat a vzít si je...no chybama se člověk učí i když je starej...

No co už. 

Naložit žrádlo, boby, sáně a tu tlupu kterou jsme si v minulosti pořídili a tradá...

Sněhu bylo hafo, děcka se vyblbly, ikdyž bobování je moc nebavilo...nechápu. asi jim tam chaběl displej a wifina.

Dokonce jsme měli i chvilku čas pro sebe, tak že krátká procházka a...a nic ne:) pohrát si s těma ratolestma a pomalu jít připravit nějakou večeři. 

Tam je to prostě kurva dobrý a nikdy se vodtamtud nikomu nechce. Jen začínám mít obavy z toho, že je to kvůli tomu debilnímu krpálu k autům, kam musíš vyrvat všechny ty krámy cos tam navozil na saních dolu z kopce. Včetně odpadu pochopitelně. A nejlépe na dvakrát, bo ikdyž jsem měl v první várce saně naložený báglama, za nima v tandemu boby naložený báglama, tak v druhý várce ještě boby s přepravkou se zbytky obživy a pantofle:-)

Nechápu, že dycky odtamtud vezeš víc než sis přivezl, ale tohle bylo po dvoudenní akci fakt nějak moc...

Tak snad brzy zas na expedici. Když všude všechno dobře dopadne, tak možná ještě v létě, až se nám naroděj ty další hadi...byl to pěknej víkend.