Zase jsem nejel...
a už mně to pěkně sere. Tour de Zeleňák mám rád, před lety jsem si to stanovil jako budouci tradici. Mam rád tuhle akci. Letos mi to nevyšlo nejen kvůli celkový absenci nějakýho ježdění na bicyklu, ale opět mně zlobí achylovka a s touhle bolestí se dá jezdit okolo baráku a výletově. Nikoli trošku na to šlápnout. Toliko k výmluvám. Pani je na děské oslavě, moje děti jsou kdo ví kde rozeseté po obci a já sedím s Milošem pod stanem Prazdroje. Pozorujem lidi a kecáme kraviny. Jsou tu hezký holky i kluci. Pár lidí co pozoruju a znám je buď osobně, nebo od vidění mraky let, se třeba vůbec nezměnilo. Pár lidí se za poslední dva roky změnilo tolik, že bych je nepoznal. Sebe v zrcadle ještě poznávám, ale nevim co tomu mam říct..."vypadáš blbě...to vim sám. vypadáš dobře" lež jako věž. Tak že kolu a rum. A tohle kolo už nemam Miloš má sračku...a neni to vo kole. Ani teda o cole...