maxik´s blog

 Nic mi nedělá radost.  Ani to, že se konečně blíží čas, kdy budu moct jít zase do práce. Už se mi tam ani nechce a tak bych spíš měl napsat, "kdy budu muset do práce".  Bylo by to ale nevděčný a to já nejsem. A nevděčný lidi mně serou, čímž pádem bych sral sám sebe. A to se mi i bez tý nevděčnosti docela daří. Protože se mi nedaří. Aspoň né tak jak bych chtěl.  Nic mi nedělá radost.  Ani to, že jsem relativně zdravej. A to je kurva rouhání☝🏻 Ani to, že jsem se pustil do výměny futer a dveří a celkem se mi to povedlo, když vemu v potaz, že jsem to nikdy nedělal, nemám moc nářadí, nemám pomocníka, nemám talent na stavební práce.  Nic mi nedělá radost.  Ani to, že už mám auto celkem v cajku a doufám, že na dlouhou dobu. Od začátku roku mně stálo stejně jako bych měl nový na leasing.  Jedno mi přeci jen dělá radost. Děti. Miluju je!!! Mělo by mi to stačit, ale já chci víc a nevim jak toho dosáhnout. Když vlastně nevim čeho   To jsou zas úvahy...měl bych jít na pivo... Edit: na

 ...kurva to jsem byl naposledy asi v plenkovým věku. A to ještě nevim jak dlouho to potrvá.  Jsem si řikal včera na pivu.  Dneska po druhý kontrole na ortopedii mi sdělili termín další kontroly na za další měsíc a půl a klidovej režim.  No ty vole😳 To bude vopruz, kde už snad pujde o život. Tohle neni na moje nervy a ani úspory. Myslim že bych měl jít na pivo. Nebo si najít nějakou zábavu spojenou s pohybem, kterej můžu.  Najdu si střelnici asi...nebo jinej cíl.

 ...to to netrvalo moc dlouho a zase jsem se vydal osamocen na pivni večeři. Doufám, že to nebude ta poslední večeře páně, bo to bych si kurva dal aspoň dvojitýho burgera...od Františka. No teda spíš od Patrika, ale protože sedim u Františka tak...snad jasný ne.  Léčím si tady duši, na který mám vrásky, co bys dakarským speciálem nepřejel. Všechno stoji za hovno a bez podpory nejbližších...za dvě.  Jo hovna myslim.  A tak nějak jsem si před pár tejdny udělal radost, koupil jsem si brokovnici. Pumpu. S odjimatelnou pažbou. Chápej-můžu z toho udělat "terminátorku". Udělalo mi to snad radost?  Ne. No vlastně asi větší, než iP-12Pro za kterej bych měl ty flétny čtyři. Jsem ve věku, kdy mi dělaj radost materiální věci...měly by mi ji dělat, když už za ně utrácim, ale nějak to někde vázne. Ženy mi radost nedělaj, protože i ty nejkrásnější a nej ňňňň...se vdávaj a maj rodiny. Já mám taky rodinu. Ale já nejsem krásná ňňňň ženská a jako každej chlap (kterej to přizná) chci mít tu hypo

 ...a to asi jak jako, když neumim pořádně psát.  Šel jsem na pivo, bo toho času práce neschopnej jsem prostě neschopnej. A abych se nenalil, tak si prej mam psát deník. Jenom že to mně nebaví a když na to dostanu chuť, tak mě baví se k tomu dostat a pak mě to stejně nebaví. Jenže mě to nebaví, už dost dlouho a něco bych si napsat měl, bo mě nebaví ani to vědění, že jsem si nic dlouho nenapsal. A už teď dopředu vědět, že to co si nenapíšu, za pár let nebudu vědět...co pak kurva budu řikat svejm dětem? Otoč mě, zavolej sestru ať mě přebalí...do piči to je budoucnost:( a začít si něco psát na konci druhýho piva, když mam v plánu vypít tři...pozdě. Starej, otylej, dobitej blbec je zas marod. Srdce mozek dobrý, ostatní stojí za hovno.  Podělanou covidovou dobu netřeba zmiňovat. Jo měl jsem to. Očkování výhledově. Problém je tříselná kýla, kterou mi měli operovat, kdybych si blbec dva dny před operací nerozbil hubu na kole.  Dalo by se říct, že tohle mi trochu změnilo pohled na věc co se tý