Mám si psát deník

 ...a to asi jak jako, když neumim pořádně psát. 

Šel jsem na pivo, bo toho času práce neschopnej jsem prostě neschopnej. A abych se nenalil, tak si prej mam psát deník. Jenom že to mně nebaví a když na to dostanu chuť, tak mě baví se k tomu dostat a pak mě to stejně nebaví. Jenže mě to nebaví, už dost dlouho a něco bych si napsat měl, bo mě nebaví ani to vědění, že jsem si nic dlouho nenapsal. A už teď dopředu vědět, že to co si nenapíšu, za pár let nebudu vědět...co pak kurva budu řikat svejm dětem? Otoč mě, zavolej sestru ať mě přebalí...do piči to je budoucnost:( a začít si něco psát na konci druhýho piva, když mam v plánu vypít tři...pozdě.

Starej, otylej, dobitej blbec je zas marod. Srdce mozek dobrý, ostatní stojí za hovno. 

Podělanou covidovou dobu netřeba zmiňovat. Jo měl jsem to. Očkování výhledově. Problém je tříselná kýla, kterou mi měli operovat, kdybych si blbec dva dny před operací nerozbil hubu na kole. 

Dalo by se říct, že tohle mi trochu změnilo pohled na věc co se týče strachu o sebe. Teda ne tak jako o sebe, bo lepší už to nebude a pokud jsem kdy chtěl něco víc, měl jsem to udělat. To mi připomíná "byls dobrej. Chtěls bejt na špici? Měls to udělat dřív. Boxeři nepořádaj ligu veteránů. V pátym jdeš na prdel."

Ti nejsilnější pochopí.

Ale strach o to, co by bylo s dětma, přeci jen jich máme se ženami požehnaně a nemládneme nikdo.

Asi to vlastně nebudu víc popisovat, abych nevytvořil nějakou verzi výpovědi, kterou ještě nikdo nezná:)

Jako psát si nějaký paměti je fajn, ale to by se člověk musel vůbec dopracovat k jádru pudla vo čem, že to chtěl psát. Snad jen, že se cejtim na hovno jako snad ještě nikdy. Ruka v prdeli a od tý se dost odvíjí všechno ostatní krom samohany. To zvládám pěkně pravačkou ikdyž mi u toho překáží kýlní pytel... 

Pozitiva? Náš krásnej, šikovnej chlapeček Teodor oslavil svoje první narozeniny (slavit to budem až 8.8. aby tam měl i ségry) ale takhle úžasný miminko...must have. Stejně jako iP12 Pro na kterym tohle píšu ale ten mi vlastně nedělá takovou radost jako Tedík:) jestli bude v životě taky tak úspěšnej jako je hodnej, krásnej a úžasnej, tak se z něj ještě masy poserou:) 

Jenže teď on potřebuje mě. Zdravýho produktivního a matku pečující a vždy po ruce. Zatim. Bo žádný rozmazlování. Kurva Fanda s kamosem mě zdrželi, tak že jdu. 

Zajimavost jindy. 

Umim ja bejt vubec ještě zajimavej?🤔

To se pozná, až budu chtít vysvětlit pani, že strašně potřebuju na motorbike trip na něčem, co ma stát v garáži a už to nikdy nemělo jet a ona mi řekne "no jasně jeď. Bo když ti řeknu že nic nebude, tak vo tom dalších deset let uslyšim, pak stejně pojedeš a to už bys na ničem takovym snad ani sedět neměl. Vem si trencle, lekarničku, svíčky a lepení. Kondom...:)) můžeš klidně nechat doma...

Ale uslyšim ja' to?