Můj Himmelfahrt

…to je německej státní svátek a jsem celkem překvapenej, jak ortodoxní pro ně je.

Teda jako všude, tak i tady jde hlavně o to se vožrat. Ale taky oslavit zjevně muže a otce.

Jako řidič LKW pohybující se po říši něměcké musím tenhle svátek dodržet alespoň tím, že mám zakázáno pracovat. To znamená trávit celej den v kabině stojícího kamionu a to nechceš…to je vopruz. Vopruz pro chlapa středního věku, kterej prožívá svoji krizi jím způsobenou a valící se na plný koule. Tisíckrát radši bych byl doma se svoji rodinou, užíval si krásnej volnej slunnej den. No tuhle práci jsem si vybral se vším všudy co k ní patří. Jeden by řekl bohužel…

Věděl jsem tejden předem, že doma nebudu, že budu trčet někde v lepším případě na parkovišti, ze kterýho se budu moct dostat i někam ven. Což neni automatický. Protože jak už jsem někde psal, mám problém s příjmem potravy a hlavně výdejem energie, tak se prostě musím nějak hejbat. Vono to sice svoje ovoce nenese, ale válet se budu v hrobě dosti, až si pro mně nejvyšší příjde. Vzal jsem si do kamionu kolo. Kamaráda, co se mnou na kole vždycky rád vyjede, stíhám já jemu a on mě. Veme mě na pivo, na zajímavý místa, někdy mě potrápí, někdy já jeho. Dokážem si vzájemně vytvořit i pofoukat bolístka a staráme se o nějakou tu kondici. Ikdyž se mi s nim ze začátku většinou kurva nechce.

Protože to v den před svátkem nešlo jak jsem si já představoval, tak jsem nedojel ani do Hannoveru a zůstal jsem před ním, co by kamenem dohodil, na vlastně pohodovým parkovišti s toitoikou. Je to na hlavní silnici, ale né na dálnici a všude okolo vedou mraky cyklostezek. Prostě to co jsem si přál. Ještě ten večer, ikdyž už jsem byl fyzicky unavenej, jsem si dal pěknejch patnáct kiláků a protože to tu je samá rovina, tak i ve slušným tempu. Na svůj stav teda… A představa o svátečním dni byla naprosto jasná. Vstanu jak se mi bude chtít, udělám si vajíčka na špeku, spařím trochu cikorky a vyrazím.

Jak jsem si to naplánoval, tak jsem i udělal:-)

No a po chvíli to začlo. Jednak jsem potkával mraky špacírmachrů, ale taky “bajkerů” a pak taky muzkanti na klárinet a to se právě dostávám k tomu jejich svátku. Já vlastně nevim co to znamená a tu tradici nechci nikde studovat, ale mě se to líbilo. V místě kde jsem je to takovej soubor vesnic. Ukaždýho baráku koně nebo krávy. Na křižovatkách těch přespolních stezek, na uličkách mezi barákama hloučky chlapů a normálně venku na ulici stolky s pivem a prostě krafou stejný věci jako v hospodách asi, ale jsou venku uprostřed ulice. Potkal jsem asi pět takovejch partiček, v některejch i ženy a vždycky někdo táhnul takovou zmenšeninu kravskýho povozu, na něm mnoho chladících boxů, narvanejch ledem a pivem a prostě jdou. Jako by šli na procházku, nebo z vesnice do vesnice. Jdou, tahnou vozejk s chlastem, značně z nich upíjej a jdou. Bavěj se, nekteří tak jak my němce vnímáme (hlasitě), ale na pohodu. Jinde jsem zas potkal asi osm chlapíků, čtyři na čtyři proti sobě, každej u pravý nohy lahváče a jeden měl v ruce fotbalovej míč. Nevím co to bylo za hru, protože první kop do mičudy a katastrofa v podobě rozflákanýho piva je na světě. Jinde mě zase stavěli a nabízeli mi pivo, ale díky ostychu mně vlastnímu, jsem si s poděkováním nedal. No po pětadvaceti kilákách jsem se vrátil do auta a jal se vařit oběd. 

Po jídle jsem si namazal bolavý tenisový lokty, vdechnul brufen, pivo, kafe a řekl jsem si, že takhle ne. Co s načatým odpolednem, než že znova vyrazit na kolo. Prostě toho musím využít. Tak jsem na gůglu našel nějaký blízký jezero a vyrazil k němu. Takovej větší rybník, ale okolo všude upravený ve smyslu, že tam byly lavičky, nezničený jako v Česku, dostatek travní plochy, posekaný a na ní opravdu mnoho takovejch hloučků vícero národností…evidentně všichni měli v plánu tam bejt i s dětma celej den. Vlastně mi to přišlo fajn, ikdyž ja bych tam asi takhle odpoledne netrávil. Tu němci, bezostyšně tančící bezprizorní matka, která by měla jezdit víc na kole, támhle hromada ukrajinců, ti byli teda slyšet nejvíc, což mi vadilo dost. Vedle zas nějaký turci s puštěnou jejich muzikou…všichni sebou grily, klobásy, masa, piva a dělali si všichni takový soukromý/veřejný bárbekjů. No vydržel jsem tam na lavičce sedět asi čtyři minuty a musel jsem vypadnout, prtože mě to začlo srát…ale jak si to tady udělali, takový to maji a třeba je to jejich tradice takhle a maj to tak rádi.

Cestou k trucku mě trochu vyšplouchl gůgl, bo mě navedl do potoka…meh. No dojel jsem vlastně na ubykaci, ještě jsem si to dal trochu oklikou abych jako měl najeto. Dávám si pivo a ajkos a píšu tenhle mem, abych věděl za pár let co jsem dělal. O půlnoci vyrážím, tak snad bůh autobahn dá a všechno pojede jak po másle, abych dobře dojel na vykládky, dobře složil a vrátil se brzo a bezpečně domu.

btw k večeři se bude podávat grilovaná kukuřice na omastku z toho masa.

Tak to byl můj Himmelfahrt/Vatertag