Houpy hou, houpy hou.

Jednoho dne přišla babi Máňa s tim, že bysme mohli udělat dětem houpačku. Jinou houpačku. Takovou tu dřevěnou, širší aby se na ni mohly houpat obě holky najednou. Řikám no proč ne, tuhle starou pak odstraníme a aspoň zas nebude stát nic v cestě rovnou ke slepicim:-)

Jelikož se živim odvozem dřeva z lesa ke spotřebiteli, tak už pár lidí z oboru znám a mimo to mám ještě furt pár kamarádů, kteří mně nezavrhli jen pro to, že už s nima tolik nekalim a mám odlišný názory na spoustu dění... 

Tak že vím koho kontaktovat kvůli houpačce.

S hajným jsem se domluvil na materiálu a ceně a ač by si někdo mohl myslet že jsem se zbláznil, tak jsem to i legálně koupil a zaplatil společnosti Uniles a.s.

Doposud všechno cajk, ale jak to dřevo dostat na zahradu? Mohl jsem si nechat opravit elektroinstalaci na tažným a půjčit si vlek. Jenže jednak bych se tam s asi nedostal a druhak by to nebylo o nic levnější, než následující...

Kamarád Miloš Moravec byl ochotnej mi půjčit svou Pragu V3S se slovy "nalej si tam dvacku a odvez si to. Já na to nemam čas:-)"

Slovo dalo slovo a jak řekl, tak se stalo. Nemohl jsem o ten zážitek připravit ani svoji pani, tak že jsem ji vzal sebou na výlet.

No byla to celkem dřina to tam na strkat, ale dali jsme to a v Křečanech jsme to s pantátou vytahali na zahradu a nechali to ležet na trávě, aby se nasákla kůra a šla dobře loupat. 

Pomocí škrabky na led z chodníku a pořízu jsme klády oloupali a pro změnu nechali vysychat, protože to bylo docela těžký. Neříkám že ne...

Po dobu vysychání jsem okukoval internet a zahrady jak to kde maj zašpérovaný, rozkročený atp. Ve finále jsem uznal, že nejsem uplnej blbec, tak že přesně podle oka jsem vyměřil ůhel rozkročení těch hlavních ÁČEK a vzpěry stejně tak. Zakoupil jsem tedy spojovací materiál a to sice závitnice o průměru 16mm, což mi přišlo vzhledem k průměru klád a hmotnosti celý konstrukce tak akorát.

Další kamarád Martin Grof mi půjčil vrták na dřevo asi půl metru dlouhej do vrtačky se systémem SDS. Áčka jsem svrtal a sestavil. Další anabáze byla jak celou konstrukci sestavit a postavit. Na takovou delikátní práci jsem si pozval Jirku Hoštu, člověka kterej ví jak se zachází s jemnou mechanikou, elektronikou a mozoly má od klávesnice, no to si nepřejte nikdo vidět:-)

Těžký to bylo víc a víc, to jsme všichni věděli, nicméně dílo se povedlo, houpačku jsme sestavili, ač se to neobešlo bez úpění a křiku. Další a vlastně nejnáročnější akce byla, houpačku postavit. Ono jednak to má asi 500kg a za druhý to nešlo bezpečně udělat jinak, než ji sestavit položenou na záda a pak ji celou stavět. No ale ta páka tam, to byl oříšek. 

Nicméně koloušek Pavel Brzák má všechno co nemam já a tak přifachčil s kočkou, ke který jsme uvázali 5T kurtu a to celý jsme uvázali za tažný k Oktávce. 

Hele to bylo hup hup, tady mi to trochu přizvedni, podrž, já si přitáhnu lano a bylo dílo na světě.

Pak už jenom takový ty šolíchačky, jako trochu to vyrovnat, utáhnout všechny spoje a zavěsit houpací zařízení. 

Zatím jsme použili z původní šeredný železný houpačky, ale v plánu je něco jinýho. A do budoucna tam bude stříška a houpací lavice.

Teda doufám.

Tím to děkuju všem zůčastněným za nezjištnou pomoc a také investorovi babi Máně.

Tohle milé děti máte místo baráku. Strom už jsem nějakej zasadil a místo syna mam Vás dvě:-)