Svět se Covidem zastavil, ale já jedu dál...

...první zkušenost bývá ta nejcenější a ikdyž se svět pomalu vrací, do nějakýho fungování, nic nebude jako dřív. Né že by někdy něco bylo jako dřív, prostě všechno se vyvíjí, někam plyne a nic co je teď nebylo včera stejný. Přinejmenšim je to starší.

Tak že vlastně ani můj negativní test už vlastně nemusí bejt pravdivej. 

Proč vo tom píšu?...vlastně ani nevim. Nějak mně všechno sere.

Na to je několik léků, buď to to tady zabalit, v čemž by mi moje uherskobrodská holka mohla pomoct, nebo něco změnit. Jsem celkem zdravej, jak řekl můj novej doktor a moje stará doktorka, tak že je ještě čas:-)

Tenhle půlrok je nacpanej změnama a já si furt nevim se sebou rady. Miminko na cestě a tak to bych kurva spíš vědět, ve svym požehnanym věku měl. 

Votočil jsem omeletu ve vzduchu, hned napoprvý:-)

Jenže když to fotí fotograf zvyklej na statický objekty, vyleze z toho tohle. Možná pro to mi to kolo nakonec nechal za takovou příznivou cenu:-) Což znamená, že jsem prodal svoje starý kolo a koupil od Hoštíka nový starý. Stejně dobrý ale lepší. 

A je mi to lívanec platný, ikdyž mam větší nebo menší zodpovědnost za 3,5 dítěte a nakonec musim jezdit sám...a to mně kurva nebaví.

No nebaví mně a ani moji pani bydlet tady, kde se nám to zprvu zdálo hodně skvělý, tak že se hodláme opět stěhovat. Ranami osudu zkoušený a okolnostma ovlivněný, jsme se rozhodli pro panelákovej byt. Udělali jsme co bylo v našich silách si pořídit domek, ale to prostě nejde...

Chtěli jsme zahrádku s chatičkou, ale lidi si asi dělaj prdel, nebo nevim a chtěl nesmysly za hromadu dříví na zátop.

Vochutnal jsem a zároveň si oblíbil Radegast Ratar. Skvělej! Chci si koupit vrtací kladivo, což prej neni příklepovka. Je to tady. Krize středního věku. Bolí mně za krkem, potřebuju ven. A když koukám na ten ovar na tý poslední fotce, tak mam z tý tlačenky k večeři výčitky svědomí. Při tom si myslim, že ta půlka piva a sklenka vína jsou asi určitě ještě horší.