Nový život

Je to teda zatím dost ubohý nadpis a možná že ho časem změním. V tom případě tu, už ale nebudou tyhle první dvě věty.

Dlouho jsem nic nepublikoval a to né, že by se nic nedělo. Jen jsem neměl náladu, čas, nevzpomněl jsem si, nebo jsem byl nasranej.
Od předposledního příspěvku odteklo hodně vody a ten poslední jsem vlastně, z mnou nevysvětlitelných důvodů, smazal.

Tenhle příběh se začal psát vlastně již začátkem toho loňského, kdy jsem si stanovil nějaké cíle. No moc se mi nezadařilo, nebudu lhát...
Prakticky od konce roku 2016 se mi jistá osoba z vysokého úřadu snažila pomoct, aby se moji mámě dostalo odpovídající a zákonné zdravotní a sociální péče. Bohužel ona, jako spousta jiných lidí tvrdě pocítila dvojí metr při posuzování zdravotního stavu. Pomoc z vyšších míst byla nezbytná. Později se k tomu možná vrátím.
Chtěl jsem něco ušetřit a vyrazit si s celou rodinkou na dovču. To se povedlo. Děvčátka měla pěkná vysvědčení, v práci se dařilo oběma rodičům a máma byla celkem v přijatelném zdravotním stavu. Tak jsme vyrazili směr Zakynthos...
Po pravdě o dovolené jako takové se moc rozepisovat nechci. Ve zkratce, až na divné napětí mezi námi dvěmi, brutální vedro, nesnesitelná nuda u bazénu, když se dětem k moři nechtělo, se to dalo vydržet. Bylo teda pár krásných chvil, to zas nemohu říct že ne, ale za ty peníze...Asi bych si od dovolené za sto představoval víc.
Dva dny před odletem jsem zjistil, že ta Fabia, kterou jezdím do fabriky je půl roku bez technické. Vhledem k tomu, že už jsem do ní nemínil investovat ani korunu, jsem dospěl k rozhodnutí, koupit po návratu jiný vůz a to na dlouho. Něco co vydrží a bude to mít relativně cenu i za pár let. Což se po dovolené finančně né vždy hodí.
Po návratu, jsme odložili děti k babičce, prádlo do pračky a vyrazili směr Ostrava a bazar. Auto vybrané, a po několika komplikacích jsme i odjeli.
Od té doby, se ale začaly problémy doma stupňovat. Po velmi krátké době mi bylo sděleno rozhodnutí podat žádost o rozvod manželství...
No chvíli trvalo než jsem to rozdýchal a dopátral se pravdy, ale důvody které nehodlám uvádět, jsou zjevné. I když zprvu velmi překrucované a nepravdivé. Nicméně tato záležitost je v běhu a oba chceme aby to co nejdříve skončilo. Chyba jistě byla na obou stranách + vyhoření.
Ano takhle končí dvacetileté manželství, zdánlivě ukázkového páru v tom, že to může fungovat dlouhodobě. Asi ne....
Paní si počátkem jara našla "kamaráda" ze kterého se po čase stal nový partner. Nebudu nás svlékat ani jednoho do naha, není to fér...prostě stalo se a život jde dál.
Postupem času jsem tedy řešil rozvod, bydlení, stěhování, děti, alimenty, dohodu mezi námi. Aby vše proběhlo, pokud možno, v klidu, bez hádek, vyčítání, rozbitých talířů a t.p. což se více méně daří.
I já jsem našel spřízněnou duši a to neplánovaně rychle. Mám znovu pro koho žít, koho milovat a cítit teplo duše a těla i od druhého. Člověk může dávat do roztrhání těla, ale i když to nedělá z touhy po odplatě, stejně musí něco občas dostat. Jinak míří sám do pekel. Živ z dávání alespoň tedy já nejsem.

Během posledního půl roku, jsem celkem změnil svůj život. Začal jsem lépe jíst, i když to v kamionu až tak moc nejde, občas si zacvičím, nebo se projdu, mám možná více času sám pro sebe...má mně někdo moc rád, méně piju alkohol...musím se pochlubit, že jsem shodil 20 kg a i když to stálo moc, jsem šťastný. Jsem šťastný tak jako jsem již pár let nebyl. Děti jsou v pořádku, v pohodě a to je důležité. Vědí kdo je jejich táta a tak to budou brát snad navždy.

Bohužel v téhle, velmi turbulentní, době kdy již chybělo minimum k tomu, aby máma byla pod dohledem a měla zaslouženou péči se stalo to, že se toho prostě nedožila. Mohl jsem mít jednu starost za sebou a vědět, že je v pohodě a že je o ní postaráno, ale ne... Chyběl řekněme týden ještě v nemocnici a mohla mít klid. Pravdou je, že teď už ho má a je vysvobozená z nepředstavitelných bolestí, věčné neschopnosti se sama pořádně nadýchnout a tak dále. Nicméně dětem jsem to musel vysvětlit velmi opatrně, jako již podruhé v životě a to není nic příjemného, když se rodiče rozvádí. A i silný muž je v tu chvíli malý, slabý, sám...
Máma odešla za svým milovaným pejskem 21.1.2018 a i když jsem ateista, utěšuji se tím, že jsou tam spolu. Odešla nasnídaná, ve spánku a okno měla otevřené aby duše mohla v klidu ven.
Tak že toho času se soustředím na to aby, když už jsem si stanovil cíl se o mámu postarat a nevyšlo to, postarat se o důstojné vyřešení všech náležitostí a její odchod tak jak si přála. A to vím také jen já. Nikdo jiný ze čtyř dětí se o ní nezajímá.
Do toho si žiji svůj nový život a přes výše uvedené jsem šťastný a polehoučku se to ještě zlepšuje.
Svůj nový život...
Asi ten nadpis tak nechám. Vlastně to není tak zlé.
Mám spoustu plánů, ale na některé je moc brzy, na některé spíš nebyla příležitost, některé jsou ve hvězdách zda k nim přistoupit.