To všechno vodnés čas
a to sice v roce 2012...
Dlouho jsem přemejšlel, o čem vlastně na svým blogu mám dál psát. Kolikrát i měl chuť ho smazat. Jenže pak jsem si řekl, že vlastně proč....
Chleba to nežere a až jednou na starý kolena budu chtít třebas zavzpomínat, ještě budu rád, že strejda gůgl poskytl mi prostor pro uchování mejch osobních stavů, vzpomínek a čehosi, k čemu jsem nebyl línej si sednout a zapsat si to, umístit někam fotky a videa. A za to mu vlastně dík.
No a tušim, ze před rokem jsem psal o tom, jak bude rok 2012 pro mne a mou rodinu náročnej a plnej změn tak jsem to chtěl sesumírovat.
Hnedka v Únoru jsem, ač bohužel, ukončil svý působení ve firmě pro kterou jsem v životě dělal nejdýl.
Zase jsem tak nejak přesedlal z rovrzaný laciný židličky na, řekněme vysoce posazenou, sedačku v MAN-TGA. Jestli to byl dobrej počin nebo ne...to sám nevim. Nicméně mam co hodit do hrnce, můžu sobě, dětem i pani pořídit obleček nikoli z tržnice a platit si koníčky. Tak že nějakej smysl to má a že jsme si doma vzácnější má někdy svý výhody. Ale i nevýhody pochopitelně.
V létě jsme si vyjeli jen sami ve dvou na vodu. Jednak abysme si odpočinuli, alespoň na pár dní od všech a taky pro to, že jsem já chtěl zjistit, jestli po těch patnácti letech dokážeme bejt ještě spolu sami. Dokážem:)
A to hlavně pro to, že se pořád milujeme, chováme se k sobě slušne a jsme k sobě tolerantní i když já se někdy tak nechovám. Občas se prostě objeví mráček na pomyslný modrý obloze, ale ten je potřeba rychle rozfoukat a nedělat z něj bouři.
Chci tím říct, že svoji ženu pořád moc miluju a všechno co dělám, dělám pro celou naši rodinku. I když to někde přináší jistý oběti...
Terezce se ve školce daří, já jsem si k narozeninám nechal udělat druhou kérku, Nikolka roste jak z vody a i když se její nemoci moc nelepší, tak nám dělá radost. Ženu mám čimdál krásnější. Až si kolikrát řikám, že si ji ani nezasloužim. Ale když mně miluje, tak co:) a prej jo:)
A bodejť ne, když jsem už podruhý dojel nejslavnější cyklistickej závod ve výběžku hned někde v poslední dvacítce:)
A nebo že občas navštívim nějakej ten offroad sraz, střelnici a zřídka i hospodu a nebo proto, že neutracím peníze za nesmysly...
Za to mně určitě bezmezně miluje:)
Na podzim nastoupila do práce a tam se ji docela daří a tak se zdá bejt všechno v cajku. No bylo by, jenže dlouhodobě nemocnej táta, několik dní po operaci umírá... Rázem je nálada jinde. I když to nebyla věc úplně neočekávaná, vzhledem ke zdravotnímu stavu, přece jen nás to zasáhlo. Matka, která je na tom se zdravím úplně v hajzlu se snaží přežívat jak se dá i s pomocí státu a hlavně bráchy, kterej jí může vypomoct líp jak já.
Do toho mýmu životnímu kamarádovi taky umírá táta a tak jdou na člověka chmury, deprese a je takovej sentimentální o těch vánocích.
Ale což...život jde dál a musí i kdyby...a ja vlastně nevim co.
No to je tak asi všechno co jsem si chtěl tady napsat. Vánoce proběhli relativně v cajku, vyměnili jsme si nějaký dárečky, názory a potěšili děti. A o to šlo...
Silvestra budem trávit doma bo mně chytil zánět šlachy v koleni, nemůžu se pomalu hnout a vstát z postele nebo z hajzlu je pro mně utrpeni a v tuhle chvíli bych vysoce posazenou sedačku v trucku rád vyměnil za rozvrzanou lacinou kanclžidli...
V příštím roce snad budu mít víc nálady a času na tenhle blog, ale teď už popřeju všem jen to nejlepší a jedno obehraný klišé...hlavně zdraví!!!
Dlouho jsem přemejšlel, o čem vlastně na svým blogu mám dál psát. Kolikrát i měl chuť ho smazat. Jenže pak jsem si řekl, že vlastně proč....
Chleba to nežere a až jednou na starý kolena budu chtít třebas zavzpomínat, ještě budu rád, že strejda gůgl poskytl mi prostor pro uchování mejch osobních stavů, vzpomínek a čehosi, k čemu jsem nebyl línej si sednout a zapsat si to, umístit někam fotky a videa. A za to mu vlastně dík.
No a tušim, ze před rokem jsem psal o tom, jak bude rok 2012 pro mne a mou rodinu náročnej a plnej změn tak jsem to chtěl sesumírovat.
Hnedka v Únoru jsem, ač bohužel, ukončil svý působení ve firmě pro kterou jsem v životě dělal nejdýl.
Zase jsem tak nejak přesedlal z rovrzaný laciný židličky na, řekněme vysoce posazenou, sedačku v MAN-TGA. Jestli to byl dobrej počin nebo ne...to sám nevim. Nicméně mam co hodit do hrnce, můžu sobě, dětem i pani pořídit obleček nikoli z tržnice a platit si koníčky. Tak že nějakej smysl to má a že jsme si doma vzácnější má někdy svý výhody. Ale i nevýhody pochopitelně.
V létě jsme si vyjeli jen sami ve dvou na vodu. Jednak abysme si odpočinuli, alespoň na pár dní od všech a taky pro to, že jsem já chtěl zjistit, jestli po těch patnácti letech dokážeme bejt ještě spolu sami. Dokážem:)
A to hlavně pro to, že se pořád milujeme, chováme se k sobě slušne a jsme k sobě tolerantní i když já se někdy tak nechovám. Občas se prostě objeví mráček na pomyslný modrý obloze, ale ten je potřeba rychle rozfoukat a nedělat z něj bouři.
Chci tím říct, že svoji ženu pořád moc miluju a všechno co dělám, dělám pro celou naši rodinku. I když to někde přináší jistý oběti...
Terezce se ve školce daří, já jsem si k narozeninám nechal udělat druhou kérku, Nikolka roste jak z vody a i když se její nemoci moc nelepší, tak nám dělá radost. Ženu mám čimdál krásnější. Až si kolikrát řikám, že si ji ani nezasloužim. Ale když mně miluje, tak co:) a prej jo:)
A bodejť ne, když jsem už podruhý dojel nejslavnější cyklistickej závod ve výběžku hned někde v poslední dvacítce:)
A nebo že občas navštívim nějakej ten offroad sraz, střelnici a zřídka i hospodu a nebo proto, že neutracím peníze za nesmysly...
Za to mně určitě bezmezně miluje:)
Na podzim nastoupila do práce a tam se ji docela daří a tak se zdá bejt všechno v cajku. No bylo by, jenže dlouhodobě nemocnej táta, několik dní po operaci umírá... Rázem je nálada jinde. I když to nebyla věc úplně neočekávaná, vzhledem ke zdravotnímu stavu, přece jen nás to zasáhlo. Matka, která je na tom se zdravím úplně v hajzlu se snaží přežívat jak se dá i s pomocí státu a hlavně bráchy, kterej jí může vypomoct líp jak já.
Do toho mýmu životnímu kamarádovi taky umírá táta a tak jdou na člověka chmury, deprese a je takovej sentimentální o těch vánocích.
Ale což...život jde dál a musí i kdyby...a ja vlastně nevim co.
No to je tak asi všechno co jsem si chtěl tady napsat. Vánoce proběhli relativně v cajku, vyměnili jsme si nějaký dárečky, názory a potěšili děti. A o to šlo...
Silvestra budem trávit doma bo mně chytil zánět šlachy v koleni, nemůžu se pomalu hnout a vstát z postele nebo z hajzlu je pro mně utrpeni a v tuhle chvíli bych vysoce posazenou sedačku v trucku rád vyměnil za rozvrzanou lacinou kanclžidli...
V příštím roce snad budu mít víc nálady a času na tenhle blog, ale teď už popřeju všem jen to nejlepší a jedno obehraný klišé...hlavně zdraví!!!
Komentáře
Okomentovat